Dne 27. 4. 2026 proběhl na naší škole projektový den věnovaný jednomu z nejtemnějších témat moderních dějin – holocaustu. Žáci 7., 8. a 9. ročníků se prostřednictvím osudů terezínských dětí učili porozumět tragédii, která zásadně poznamenala naši historii.
Ústředním motivem celého dopoledne se stal motýl. Tento symbol svobody a naděje odkazuje na emotivní báseň Pavla Friedmanna z poetického souboru – Motýla jsem tu neviděl, kterou autor napsal přímo v terezínském ghettu. Právě tato slova otevřela prostor k zamyšlení nad tím, jak se v nelidských podmínkách vytrácela krása a radost ze života.
Transport – okamžik, kdy jména nahradila čísla
Vstup do reality ghetta byl pro žáky velmi intenzivní. V symbolicky ztvárněném „transportu“ obdržel každý žák svůj povolávací rozkaz a registrační číslo, kterým bylo označeno jeho předloktí. Od tohoto okamžiku přestala v tělocvičně znít jména – zůstala jen čísla. Žáci na sebe převzali identitu konkrétních 109 dětí, které Terezínem skutečně prošly. Mrazivým vyvrcholením bylo závěrečné zjištění, že z této skupiny přežilo pouze jediné dítě.
Šest stanovišť: Šest cest k paměti
Žáci procházeli šesti tematickými stanovišti, která kombinovala historii, digitální technologie
i kreativní tvorbu:
- Hlas pamětníka:Prostřednictvím videozáznamu žáci naslouchali autentickému svědectví přeživšího Tomana Broda. Osobní příběh dodal historickým faktům lidský rozměr, který učebnice nedokážou zprostředkovat.
- Virtuální škola:Díky portálům Škola v protektorátu a Škola ve válečných letech si žáci mohli lépe představit realitu školního života jejich tehdejších vrstevníků. Překvapila je neuvěřitelná snaha vězněných pedagogů i dětí zachovat si lidskou důstojnost a vzdělávat se i v těch nejkrutějších podmínkách.
- Digitální příběh:Žáci tvořili komiksy na téma holocaustu. Hledali způsob, jak vyprávět těžké příběhy vizuální formou, aniž by sklouzli k prázdným frázím.
- Motýl v ghettu:Při tvorbě origami motýlů žáci na papírová křídla zapisovali vzkazy „do nebe“. Symbolicky tak uctili památku těch, jejichž hlas byl předčasně umlčen.
- Melodie přežití:Poslech hebrejských písní a ukázek z dětské opery Brundibárukázal, že umění a hudba byly pro vězně v Terezíně formou vnitřního odporu a útěchy.
- Slova, která vzlétla:Metodou blackout poetry(zatírání textu) tvořili žáci z úryvků deníku Petra Ginze zcela nová poetická díla, odrážející jejich vlastní pocity.
„Už se tomu tématu nebudu smát“
Nejsilnější zpětnou vazbou pro nás byla věta jednoho z osmáků: „Už se tomu tématu nebudu smát.“ Tento moment pochopení je hlavním smyslem celého projektu. Nešlo o memorování dat, ale o vybudování respektu k minulosti a uvědomění si, kam až může vést nenávist a lhostejnost. Projektový den nám připomněl, že svoboda není samozřejmostí a že za každým číslem v historických tabulkách se skrývá skutečný lidský život.
Děkujeme všem zúčastněným pedagogům za pomoc i žákům za jejich respektující přístup k tomuto náročnému tématu.
 |
 |
 |
 |
 Další foto... |
Ing. Jan Brožek a Mgr. Lucie Horsinková
